PARMA OBECNÁ - Barbus barbus

Rozšíření a výskyt: parma obecná je rozšířena ve vodách celé západní a střední Evropy včetně Pyrenejského poloostrova, chybí v Dánsku, ve Skandinávii, ve Skotsku a Irsku a dále na jižních evropských poloostrovech (Itálie, Balkán). U nás se vyskytuje v tekoucích vodách po celém našem území. Je nejhojnější zejména ve středních úsecích řek, které mají typický charakter, jenž je optimální pro výskyt parmy (střídání peřejnatých prahů a tůní). Tyto úseky jsou označovány jako parmové pásmo. Vyskytuje se i v horních částech některých údolních nádrží.

Popis: tělo včetně hlavy je protáhle válcovité, na břišní straně zploštělé, ideálně přispůsobené životu v proudech při dně. Je pokryto protáhlými, v kůži pevně zapuštěnými šupinami. Má poměrně malé oči, které jsou posunuty vysoko k temeni. Hlava je ukončena rypcem. Ústa mají vysoké rty, jsou spodní a vysunovatelná, se čtyřmi masitými vousky. Jeden pár je pod rypcem a druhý je v koutcích úst. Poslední (největší) nerozvětvený paprsek ve hřbetní ploutvi je na zadní straně výrazně pilovitý. Parma má celkově typický hnědoměděný až zlatový lesk, hřbet je zbarven olivově zeleně. Toto zbarvení směrem dolů pozbývá na intenzitě a břicho je nažloutlé až špinavě bílé. Hřbetní, ocasní a řitní ploutve jsou šedozelené, břišní a zejména prsní načervenalé. Ve hřbetní ploutvi jsou 3-4 tvrdé a 8 měkkých paprsků, v řitní ploutvi jsou 2-3 tvrdé a 5 měkkých paprsků. V postranní čáře je 56-80 šupin, nad ní je 12-14 šupin a pod ní 7-9 šupin. Žaberních tyčinek je okolo jedenácti, požerákové zuby jsou trojřadé. U mladých jedinců, někdy i u starších, jsou po těle rozmístěny drobné šedé skvrny.

Biologie: parma obecná je jedním z nejrozšířenějších a nejznámějších druhů, typických pro většinu našich toků. Hojně se vyskytuje v parmovém pásmu, které je většinou ve středních částech našich větších řek. Zasahuje jak do horních částí toků (pásmo lipanové a pstruhové), tak do dolních úseků, majících cejnový charakter. Parma obecná je typicky reofilní rybou, optimálně jí vyhovují proudivé a peřejnaté úseky řek s kamenitým a štěrkovitým dnem. Žije v hejnech a zdržuje se při dně, kde vyhledává potravu, přičemž masitým rypcem obrací snadno i těžší kameny. Je to výrazný bentofág, hlavní část její potravy tvoří larvy chrostíků, pošvatek, jepic, měkkýši a další vodní bezobratlí. Rovněž vláknité řasy, rozsivky a popřípadě i detrit tvoří významnou složku potravního spektra tohoto druhu. V zimním období oproti jiným druhům žijícím ve společenstvu s parmou (ostroretka, jelec tloušť aj.), výrazně snižuje svou aktivitu a můžeme u ní hovořit o období zimního klidu. Obvykle nacházíme parmu mezi kameny, v listí a v jiných úkrytech, její aktivita se zvyšuje zejména před bouřkou a v přikalené vodě. V našich vodách je jedním z mála zástupců dlouhověkých ryb, neboť se dožívá 15 až 25 roků života. Průměrný věk samic je proti samcům o 2-4 roky vyšší. V populacích parmy obecné do stáří 6-7 roků převládají výrazně samci, potom se poměr pohlaví vyrovnává a u starších jedinců (nad 10 let) se vyskytují téměř výlučně pouze samice. Její růst je v našich tocích velmi pomalý. V prvním roce života dorůstá 5-10,5 cm, ve druhém roce 8,5-15 cm, ve třetím roce 11-18 cm, ve čtvrtém roce 14-23 cm, v pátém roce 16-26 cm, v šestém roce 18-30 cm, v sedmém roce 20-34 cm, v osmém roce 21-37 cm, v devátém roce 24-40 cm, v desátém roce 25-44 cm, v patnáctém roce 51-52 cm, v sedmnáctém roce 55 cm délky těla. Velká variabilita délkového růstu parmy je způsobena jednak rozdílnými podmínkami v jednotlivých tocích, jednak je důsledkem pohlavního dimorfismu, který je u parmy v růstu velmi výrazný. Samice rostou podstatně rychleji než samci a se stoupajícím věkem se tento rozdíl ještě zvětšuje. Rekordní úlovky se pohybují v rozmezí 70-85 cm a kolem 6 kg. Pohlavně dospívá ve stáří 4-6 roků. V našich vodách se tře od konce května až do července, při teplotě vody nad 15°C. Výtěr se uskutečňuje na proudivých místech se štěrkovitým dnem a v malých skupinkách jedinců. Vývoj oplozených jiker trvá podle teploty vody 5-10 dní. Samice mívají až 60 000 nelepkavých jiker o průměru kolem 3 mm.

Význam: parma obecná je hospodářsky významným druhem ve většině toků.

Lov: mezi rybáři je vysoce ceněna jako sportovní ryba. Ulovena na udici klade velký odpor a bojuje silně o svou svobodu. Chytá se na položenou a na silnější vlasec, kdy za nástrahu používáme především rousnice nebo larvy hmyzu, ale i hrách, kukuřici, sýr apod. Nejúspěšnější je lov k večeru nebo v přikalené vodě po dešti. Parmu obecnou lovíme podobně jako ostroretku také na plavanou, kdy ryby aktivně vyhledáváme v toku. Používáme při tom jemnější náčiní, za nástrahu nám slouží menší žížaly nebo larvy chrostíků a jiného vodního hmyzu. Maso parmy je kvalitní, obsahuje kolem 3% tuku, ale konzum komplikuje velké množství jemných ostrých svalových kůstek. V čerstvých jikrách je přítomen jed cypridin. Vnitřnosti a zejména jikry a mlíčí jsou jedovaté hlavně v období tření. Doporučuje se proto vnitřnosti odstranit a břišní dutinu vytřít roztokem kuchyňské soli.