LÍN OBECNÝ - Tinca tinca

Rozšíření a výskyt: lín obecný je rozšířen po celé Evropě s výjimkou severní Skandinávie, severní části Skotska, chybí i v západní části Balkánského poloostrova a na Krymu. U nás patří k nejznámějším druhům ryb. Vyskytuje se v dolních tocích větších řek, v přilehlých tůních a odstavených ramenech. Vyhovuje mu také prostředí rybníků a některých údolních nádrží, zejména v nižších polohách.

Popis: má poměrně krátké, vyšší a přitom zavalité tělo, přiměřenou hlavu, malé oči, spodní vysunovatelná ústa se dvěma malými vousky na horním rtu. Tělo je celé pokryto malými šupinami, hluboko uloženými v kůži a překrytými silnou sliznatou až rosolovitou vrstvou na pokožce. Všechny ploutve jsou u lína ukončeny zaokrouhleně, včetně ocasní, která má pouze nepatrně naznačené vykrojení. Samci mají oproti samicím výrazně mohutnější břišní ploutve, dosahující či přesahující řitní otvor; druhý nerozvětvený paprsek v těchto ploutvích je ztluštělý. Hřbet bývá zbarven tmavě zelenohnědě, boky jsou světleji zelenohnědé s měděným leskem, břicho je žlutobílé. Podle prostředí může být celkové zbarvení lína tónováno od tmavého až po světle zlatavý ráz. Ve hřbetní ploutvi jsou 2-3 tvrdé a 8-9 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2 tvrdé a 15-18 měkkých paprsků, v břišní ploutvi 2 tvrdé a 8-9 měkkých paprsků. V postranní čáře je 99-103 šupin, žaberních tyčinek je 12-15. Požerákové zuby jsou jednořadé.

Biologie: původním biotopem lína jsou pomalu tekoucí vody a systém tůní a ramen. Nejlepší prostředí nachází v zabahněných a zarostlých nádržích, tůních, odstavných a slepých ramenech a jezírkách. Je nenáročný na obsah kyslíku ve vodě, přežívá i kritické stavy, kdy je voda prakticky bez kyslíku, a proto jej spolu s karasem obecným nacházíme i ve vodách, kde jiné druhy ryb nepřežijí. V zimním období, kdy teplota vody klesá pod 5°C, upadá obdobně jako kapr do zimního klidu. Lín je teplomilným druhem. Žije při dně, kde vyhledává i potravu, v níž hlavní složku tvoří především bentičtí živočichové (larvy pakomárů aj.), z části i detrit. Plůdek se živí jako u ostatních druhů ryb většinou zooplanktonem. V našich podmínkách je lín středněvěkou rybou a jeho růst je průměrný, spíše však pomalý. Samice rostou o něco rychleji než samci. V prvním roce života dorůstá délky těla 5-8 cm, ve druhém roce 10-15 cm, ve třetím roce 15-25 cm, ve čtvrtém roce 20-30 cm, v pátém roce 22-35 cm. Největší jedinci mohou dosáhnout délky až 60 cm a hmotnosti 4 kg. Pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 3-5 let. Vytírá se ve 2-3 dávkách v průběhu dvou měsíců, od konce června do července. K výtěru dochází při teplotě vody nad 19°C, za optimum je považováno rozmezí 21-23°C.

Vytírá se na porosty vodních rostlin, na které vytřené jikry přilepuje. Jikry mají nazelenalou barvu a velikost v průměru až téměř 2 mm. Vývoj oplozených jiker trvá 3-5 dní. Na 1 kg hmotnosti samic připadá v první největší dávce 150-200 tisíc kusů jiker.

Význam: lín je v našem rybářství velmi významným druhem, který se uplatňuje rovněž i jako exportní ryba, zejména do Itálie, Německa a Rakouska. Má velmi chutné a kvalitní maso, s poměrně vysokým obsahem tuku a strukturou připomínající maso lososovitých ryb.

Lov: není snadno ulovitelnou rybou a zejména úlovky větších kusů nejsou příliš časté. Lovíme jej na plavanou nebo na položenou a jako nástrahu používáme žížaly rousnice, larvy chrostíků nebo též těsto. Lín obecný je při braní velmi opatrný a chvíli trvá, než nástrahu bezpečně vezme. Jeho lov proto vyžaduje dobrou znalost vodního prostředí a trpělivost.