HLAVATKA PODUNAJSKÁ - Hucho hucho

Rozšíření a výskyt: původním výskytem byla oblast středního a horního povodí Dunaje. Na našem území se vyskytuje především ve slovenských řekách Váh, Orava, Turiec a Poprad. V řekách Morava a Dyje se hlavatka vyskytovala ještě v minulém století. Současné rozšíření a početnost hlavatky v našich tocích je udržováno jedině umělým výtěrem a vysazováním odchovaných násad.

Popis: torpédovité tělo je protáhlé a válcovité, na průřezu téměř kulaté. Klínovitá hlava má velké oči a koncová ústa s ozubenými, hluboce rozeklanými čelistmi. Zuby na radličné kosti tvoří se zuby patrovými nepřerušený oblouk. Mezi hřbetní a ocasní ploutví je tuková ploutvička. Hřbet je šedohnědý, s černými skvrnami půlměsíčitými či ve tvaru písmene x. Boky jsou světle šedé s měděným leskem a černými tečkami, břicho je světle hnědobílé. U mladých jedinců jsou na bocích dva příčné tmavé proužky. Ploutve se v poměru k tělu zdají malé, ocasní ploutev je mělce vykrojena. Ve hřbetní ploutvi je 2-6 tvrdých a 8-14 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 1-6 tvrdých a 7-11 měkkých paprsků. V postranní čáře je 107-194 proděravělých šupin, nad ní 25-38, pod ní 25-39 šupin. Podél těla je 131-245 příčných řad šupin. Na prvním žaberním oblouku je 9-19 žaberních tyčinek.

Biologie: žije ve střední části větších řek, s charakterem parmového či lipanového pásma. Mladí jedinci žijí výše proti proudu a s narůstající velikostí sestupují do širších toků. Vhodné podmínky našla hlavatka také v údolní nádrži Orava. Je náročná na čistotu vody a obsah kyslíku ve vodě. Má specifické požadavky na původnost říčního prostředí. Menší jedinci se živí podobně jako pstruzi především larvami vodního hmyzu, větší hlavatky jsou dravci, požírají ryby, zejména druhy vyskytující se v hojném počtu. Hlavatku možno označit za středně až dlouhověkou rybu, dožívající se v našich vodách i více než 20 roků. Roste velmi rychle, v prvním roce života dosahuje 10-15 cm délky těla, ve druhém roce 25-35 cm, ve třetím roce 25-45 cm, ve čtvrtém roce 45-55 cm, v pátém roce 55-70 cm. Nejtěžší hlavatka o hmotnosti 49,0 kg byla nalezena uhynulá v roce 1949 při otravě v Hronu. Úlovky jedinců o hmotnosti 15-25 kg jsou známé zejména z Oravy, Turce a Váhu. V Dyji u Znojma byla v roce 1976 nalezena uhynulá hlavatka o celkové délce 121 cm, hmotnosti 16,2 kg a stáří 12 roků. Pohlavně dospívá ve 4 až 6 letech. Tření nastává převážně v dubnu, popřípadě v květnu, při teplotě vody 6-9°C. Na tření táhne výše proti proudu a hlavně do přítoků. Samice vytlouká ve štěrkovitém dně miskovité hnízdo a tam vytřené jikry samci oplozují. Na 1 kg hmotnosti samice připadá v průměru 1000 jiker. Vývoj oplozených jiker trvá podle teploty vody 25-35 dní.

Význam: je to významný a cenný druh, jehož existence v našich vodách je vážně ohrožena v důsledku stále se zhoršující čistoty vod v našich tocích. Hlavní význam pro udržení hlavatky u nás proto má její umělý chov a zarybňování.

Lov: úlovky hlavatky v posledních letech mají sestupnou tendenci a kolísají ročně v rozmezí 80-150 kusů o hmotnosti 600-800 kg. Loví se na zvláštní povolení a její úlovek je velkým zážitkem sportovního rybáře. Způsob lovu je vláčení na třpytku nebo na mrtvou rybku. I když maso hlavatky je velmi chutné, její hlavní hodnotu dnes tvoří vysoce ceněná trofej.