PSTRUH OBECNÝ - Salmo trutta

Rozšíření a výskyt: je rozšířen ve vodách celé Evropy. U nás se vyskytuje ve středních a horních úsecích toků, je dominantním druhem pstruhového pásma potoků a řek. O jeho výskytu rozhoduje především teplota, čistota a obsah kyslíku ve vodě. V horských potocích vystupuje velmi vysoko. Ve Vysokých Tatrách se s ním setkáváme v nadmořské výšce okolo 1500 m, na druhé straně se však vyskytuje i v dolních úsecích řek. Vhodné životní podmínky nachází také v úsecích řek pod přehradami. Dovede se přispůsobit i životu v údolních nádržích.

Popis: vřetenovité, svalnaté tělo, přispůsobené životu v proudu, je ze všech stran mírně zploštělé či zaoblené a přechází v klínovitou hlavu, tupě zakončenou. Koncová ústa jsou hluboce rozštěpená, až pod oko. Jak ve tvaru těla, tak i ve zbarvení je pstruh obecný tak variabilní jako žádná naše ryba. Na jedné straně se můžeme setkat s jedinci s vysokým a krátkým tělem, na průřezu oválným či zploštělým, na druhé straně jsou jedinci s tělem protáhlým a nízkým, nebo mají tvar mezi oběma uvedenými extrémy. Ploutve mají klasické umístění, typická je tuková ploutvička. Ocasní ploutev nemá výrazný střední výřez, je většinou ukončena rovně či jen mírně vyhloubena. Ve hřbetní ploutvi je 2-5 tvrdých a 8-11 měkkých paprsků, v řitní ploutvi jsou 2-4 tvrdé a 7-9 měkkých paprsků. V postranní čáře je 115-132 šupin. Hřbet bývá zbarven zelenohnědě, jindy žlutočerně, existují však i další barevné varianty. Břišní část bývá vždy světlejší, s odstíny do žluté či špinavě bílé. Na hřbetě, na bocích i na hřbetní a tukové ploutvičce bývají červené skvrny, které zejména na bocích jsou světle olemovány. Jindy tyto skvrny mohou chybět a nebo mají jiný odstín. Samci pstruha obecného mají delší hlavu než samice, u starších jedinců se objevuje hákovitě zahnutá spodní čelist. Kost radličná je slabě zahnutá, v přední části s příčnou řadou zubů, v zadní části s podélnou dvojitou řadou zubů. Žaberních tyčinek je 13-20.

Biologie: vyhovují mu čisté tekoucí vody s dostatkem kyslíku a pevným dnem. Vyžaduje členité prostředí, úkryty a proudové stíny. Pstruh obecný má výrazné teritoriální chování, trvale obsazuje a brání svůj domovský okrsek, vymezený do značné míry dosahem jeho zraku. Vhodné prostředí nachází i v chladnějších údolních nádržích. Hlavní část jeho potravy tvoří bentické organismy, larvy chrostíků, jepic, pošvatek a další vodní živočichové. Také sbírá hmyz spadlý na vodní hladinu, červy, dešťovky a požírá i jikry vlastní i jiných druhů ryb. Větší jedinci loví též menší rybky a žáby. Ve stojatých vodách tvoří část potravy zooplankton. Pstruh obecný je v našich vodách krátkověkým druhem. V průměru se dožívá 3-5 roků, nejstarší jedinci až 10 let. Jezerní populace žijí o 3-5 roků déle. Jeho růstové vlastnosti jsou velmi dobré, ale jejich uplatnění je závislé na velikosti vodního prostředí a na dalších vlivech. V tekoucích vodách dosahuje v prvním roce délky těla 6-12 cm, v druhém roce 10-16 cm, ve třetím roce 15-23 cm, ve čtvrtém roce 18-27 cm, v pátém roce 20-32 cm. V údolních nádržích je růst pstruha podstatně rychlejší. Úlovky pstruhů o velikosti 60-70 cm a hmotnosti 4-6 kg nejsou ojedinělé. Pohlavně dospívá ve stáří 2-4 roků, samci v průměru o rok dříve než samice. Tření probíhá v říjnu až prosinci, ojediněle se může protáhnout až do ledna. Na tření táhnou pstruzi proti proudu do vyšších úseků toků a do přítoků. Při tahu překonávají skokem stupně až do výšky 1,5 m. Samice vytlouká v pískovitém či štěrkovitém dně miskovitou prohlubeň, kam vytírá jikry. Vývoj oplozených jiker trvá téměř celou zimu, tj. 100-120 dnů.

Význam: pstruh obecný je hospodářsky významný a produkčně rozhodující druh ve pstruhových vodách.

Lov: loví se přívlačí, kdy nástrahu tvoří různé typy třpytek anebo mrtvá rybka. Náročnější způsob lovu je muškaření, kdy návnadou jsou napodobeniny hmyzu. Pstruh má vysoce kvalitní maso s vynikající dietetickou hodnotou.