PERLÍN OSTROBŘICHÝ - Scardinius erythrophthalmus

Rozšíření a výskyt: perlín ostrobřichý je rozšířen po celé Evropě, chybí na Pyrenejském poloostrově, v Řecku, v severní části Skandinávie a ve Skotsku. U nás se vyskytuje v oblastech dolních toků větších řek, vhodné podmínky našel i v některých nádržích. Dává přednost stojatým vodám v nižší nadmořské výšce.

Popis: tělo perlína je robustnější, tj. kratší, vyšší a silnější, než u plotice obecné. Koncová ústa jsou při pohledu z boku orientována šikmo vzhůru, oko je nažloutlé až oranžové, nikdy ne červené. Za břišními ploutvemi směrem k řitnímu otvoru je na břiše vytvořen kýl pokrytý šupinami. Hřbetní ploutev je posunuta směrem dozadu za kolmici vztyčenou ze základů břišních ploutví. Ve hřbetní ploutvi jsou 2-3 tvrdé a 7-10 měkkých paprsků, v řitní ploutvi jsou 3 tvrdé a 9-12 měkkých paprsků. V postranní čáře je 37-43 šupin, nad ní 7-9 šupin a pod ní 3-4 šupiny. Žaberních tyčinek je 11-12, požerákové zuby jsou dvouřadé. Hřbet je zelený až modrozelený, břicho je stříbřitě bílé. Ploutve jsou, s vyjímkou hřbetní a prsních, krvavě červené. Oko je nažloutlé nebo oranžové, nikdy ne červené.

Biologie: perlínovi vyhovují především stojaté mělké a zarostlé vody, tůně, odstavená ramena, jezírka či některé mělčí nádrže. Žije v hejnech, menší jedinci se živí zoo i fytoplanktonem. Starší jedinci jsou výraznými fytofágy, živí se zejména měkkými vodními porosty, řasami a sinicemi. Tento druh roste značně pomalu, a to zejména v tekoucích vodách či ve vyšších polohách. Dožívá se 10-15 let. V prvním roce života dorůstá 3-7 cm délky těla, ve druhém roce 6-10 cm, ve třetím roce 8-15 cm, ve čtvrtém roce 10-18 cm, v pátém roce 14-22 cm, v šestém roce 15-26 cm. Největší jedinci dosahují délky 40-50 cm a hmotnosti 1-1,5 kg. Pohlavně dospívá ve 2-3 letech a tře se při teplotě vody alespoň 18 °C, tj. u nás od května až do začátku července, a to v jedné nebo ve dvou dávkách. Vytírá se na vodní rostliny a kameny ve skupinách.

Význam: hojnější je pouze v oblastech dolních toků řek, kde v tůních a jezírkách místně tvoří podstatnou složku ichtyofauny. Rovněž v některých mělčích údolních a zavlažovacích nádržích, např. na jižní Moravě, je početně zastoupen.

Lov: loví se podobným způsobem jako plotice obecná a jeho maso je chutnější.